Zažij hosta: manažerka restaurací Anna Nguyen

Dnes přivítáme v pořadu „Zažij hosta – cestuj z gauče“ Annu Nguyen. Anička vede různá vietnamská bistra po celé Moravě a Českou republiku považuje za svůj domov.

Koronavirová krize se samozřejmě dotkla i pohostinství. Jak na tuto situaci nahlížíš jako manažerka restaurací?

V té první fázi nám šlo především o bezpečnost našich zaměstnanců. Nebyla to příjemná situace, protože po novém roce je známo, že lidé nejsou zvyklí utrácet v pohostinství a vrací se z dovolených, takže úplně nejsou připraveni utrácet. A poté, když jsme se dozvěděli, že ten „boom“ byl v Itálii, plno Čechů tam ještě odjelo na jarní prázdniny. Potom jsme byli nuceni bistra zavřít a být v karanténě tak, jako ostatní.

Dalo se podle tebe něco takového očekávat a připravit se? Udělala bys něco jinak, kdybys věděla, jaké to všechno bude?

Na virus se připravit nedalo, protože to nikdo nečekal. Každopádně na konci roku odjeli někteří zaměstnanci zpět do Vietnamu za rodinou oslavit čínský nový rok, kde hlásili, že se nějaká nemoc objevila. Jenže to nikdo netušil, jak se rozšíří do celého světa.

Z pohledu manažerky – člověk se vždy musí připravit na krizovou situaci. Je jedno, jestli bude hořet, bude chřipka nebo cokoliv. Takže hlavně se nesmí panikařit a je třeba zachovat klidnou hlavu.

Dalo by se zhodnotit to, jestli jste zvládli první nápor krize? Udělala jsi to nejlepší, co šlo?

Já si myslím, že ano. To nejlepší bylo vlastně zavřít se do izolace, čekat a hlavně pozorovat. Pozorovat to, jak se situace bude dále vyvíjet. Také jsme pozorovali naše zákazníky, jak se chovají. Jestli mají strach či strach nemají. Zda když někoho uvidí s rouškou, jestli to v nich vyvolává pocit strachu. Všimli jsme si, že když Češi řeší krize, je to jako předválečná situace. Všichni nakupují zásoby, nikdo nic neví, s nikým se neschází.

Může mít aktuální krize i pozitivní dopad? Například na pohostinství, „protřídění“ podniků, cestovní ruch obecně?

Nevím, jestli to bude mít pozitivní dopad, ale dopady tady určitě jsou. A vnímám to tak, že lidé více navštěvují lokální podniky. Vytvářejí se tady různé skupiny, organizace lidí, které si vzájemně pomáhají, ačkoliv čerpají z vlastních zdrojů, což je taky fajn.

Lidé méně cestují, lidé méně migrují, jsou spíše ve svém rajonu, kde bydlí, pohybují se poblíž svého domova. To vnímám jako začátek dobrého „ekoturismu“. Takže pozitivní dopad to bude mít na životní prostředí.

Teď opustíme „virové“ téma a vrhneme se k cestovnímu ruchu. Co ty a Česko? Jak se ti líbí? Dokázala bys porovnat cestovní ruch ve Vietnamu a v Česku?

V Česku jsem od svých čtyř let, Česko mám velmi ráda, vnímám ho jako svůj domov. Českou republiku srovnávat s ostatními státy nebo s Vietnamem mi přijde jako hloupost. Česká republika je malinká a přitom pestrá. Máme tady hory, zajímavé zámky, hrady. Ráda cestuji po Česku a mám ráda české lesy, ačkoliv v posledních letech se to hodně proměňuje. Lesy jsou více vykácené, vymýcené, ale pořád to má šanci nějak se svým způsobem zachránit.

Dokážeš třeba zhodnotit, proč Vietnamci jezdí do Česka za turismem, návštěvují různá zajímavá místa…

V Asii lidé hodně chválí Prahu. Praha je opravdu nádherná, protože má spousty, spousty krásných památek, pořád dýchá historií, což v Asii nenajdeme. Tam se staví vyloženě vysoké mrakodrapy a směřují víc směrem nových technologií, než že by uchovávali podobné budovy a památky.

Kde po Česku nejraději cestuješ? Máš nějakou oblíbenou destinaci? Zmínila jsi lesy, ale obecně – když chceš vypnout, kam to bude?

Vzhledem k tomu, že jsem z Moravy, tak nejblíže to mám na Vysočinu – Žďársko anebo více na východ – Beskydy, Jeseníky. Také jsem si oblíbila Adršpachy. Mám v plánu, že navštívím i jiná místa, například Šumavu, Českosaské Švýcarsko…

Máš něco, co bys chtěla vzkázat našim posluchačům a divákům?

Vzhledem k tomu, že je nouzový stav, tak bych všem chtěla popřát zdraví, pevné nervy, aby lidé nepanikařili, aby důvěřovali sami sobě, svým pocitům. Všichni doufáme, že se to všechno vrátí do, nechci říci, starých kolejí. Měli jsme teď ale možnost pozastavit se nad věcmi, které jsme dělali. Pak se třeba pustíme a budeme je dělat jinak, když vše bude v pořádku.

Foto: Anna Nguyen