Král Házmburk

Pokud se o Milešovce hovoří jako o královně Českého středohoří, musí být Házmburk jeho králem. Už pro tu majestátní dvouvěžovou siluetu, která tvoří korunu osamělého čedičového vrchu (418 m), prudce se zvedajícího z rovinaté, jen mírně zvlněné krajiny při řece Ohři. Za litoměřického pobytu okouzlila i slavného básníka Máje Karla Hynka Máchu, který o ní poznamenal: „Náš milý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele, nechť ji postavím, kde chci.“

Na Házmburku jsem byl mnohokrát, častěji ale v době, kdy sem byl volný vstup a dalo se tu přespat „pod širákem“. Večer pozorovat úžasný západ slunce, ráno jeho neméně úžasný východ – a mezi tím temné nebe plné hvězd. Většinou jsem se nahoru vydával z jihovýchodu, od Libochovic. Je to sice delší než z podhradní vsi Klapý, ale stoupání není tak prudké a i cesta je příjemnější. Zprvu vede mezi poli, pak zpustlými ovocnými sady, kde roste tráva hebká, voňavá a vysoká tak, že by se v ní klidně ztratilo i dítě. Trávu postupně vystřídají hradby hustých keřů a nakonec les. Jednou jsem tu potkal partu lidí, kteří se pomalu brouzdali travou a se skloněnou hlavou něco hledali. Sbírali hlemýždě, kteří se tu často vyskytují ve velkém množství. Dal jsem se s nimi do řeči a zjistil, že tyto plže následně prodávají do výkupu – šlo, podle jejich slov, o slušný kšeft. S tím, že konečná stanice těchto malých domkařů z Českého středohoří jsou talíře francouzských gurmánů, že hlavy příliš nelámali. Les na hradním vrchu se každé jaro rozvoní omamnou vůní fialek. Rostou tady ve značném množství, místy tvoří až krásné fialové koberce. Kdysi jsem si je tu občas trhal; dnes už ne, protože celý les pod Házmburkem je přírodní památkou, takže trhat se tu nesmí nic.

Nemá cenu ztrácet čas sáhodlouhým povídáním o historii hradu, přestože byla bohatá a někdy i dramatická. O tom nám zajisté fundovaně povykládá místní průvodce. Pár informací si přece jen neodpustím. Házmburk vznikl podle odborníků pod jménem Klapý jako vojenský opěrný bod asi v 2. polovině 13. století. Po roce 1335 byl zásadně přestavěn a rozšířen mocným šlechticem Zdeňkem Zajícem z Valdeka, který mu dal i nové jméno: podle svého erbovního znamení – zajíce – jen nazval Házmburk či Hasenburg, tedy Zajícův hrad. Jeho potomci se pak psali Zajícové z Házmburka a patřili mezi nejvlivnější českou rodovou šlechtu. Hrad drželi až do začátku 16. století, kdy dali přednost pohodlnější Budyni.

Zvláštností Házmburku jsou pozůstatky městečka Podhradí, založeného asi za husitských válek jako ekonomické zázemí pro hradní posádku. Stávalo na nevelké svažité plošině na jižním svahu hradního vrchu; bývalo hrazené a mívalo i vlastní kostel. Po opuštění hradu zaniklo; dnes je připomíná kamenná hradba s věžemi.

Z vlastního hradu se dochovaly především dvě zdaleka viditelné věže – válcová Černá, vysoká 25 metrů, vystavěná z místního tmavého čediče, a o metr vyšší Bílá z

ze světlého pískovce. Na Bílou věž je možné vystoupit – nabízí vskutku dechberoucí výhled! Poblíž jsou i zříceniny obytných budov, část plášťové hradby a cisterna na vodu, pod Černou věží torzo dvou bran. Hrad spravuje Národní památkový ústav v Ústí nad Labem, přístupný je od dubna do října.